Jak za jedno odpoledne dodat šťávu prohlídce, která je tak trochu nemastná, neslaná? A nemusí to být nutně vaše vina, ne vždycky máte dostatek času na přípravu. Možná už zítra zaskakujete za nemocnou kolegyni a pojedete se skupinou do Drážďan, ačkoliv jste tam provázeli jen jednou, před pěti lety. Ale i za jedno odpoledne u počítače můžete vykouzlit skoro zázraky!
1. Fotografie před a po
Najděte alespoň tři místa po trase, kde můžete ukázat, jak to vypadalo předtím a potom. A je úplně jedno, jestli to budou – v případě Drážďan – fotky rozbombardované katedrály, nebo obrázky z 19. století. Důležité je, aby to do prohlídky nějak logicky zapadalo.
Nikdy jsem nebyla fanynkou tlustých složek s fotkami a výstřižky, které jsem vídala u svých kolegů po celé Evropě. Vždycky mi přišly tak osahané a ošuntělé, že bych se něco takového styděla dát své skupině do ruky! Ale při mých prohlídkách Vídní pro místní Čechy, kde jdou mnohem více do hloubky, než s běžnými turisty, jsem změnila názor. Dneska není třeba stříhat a lepit, vše se dá vygooglit, pěkně vytisknout a dát do čistých, průhledných desek. 🙂
2. Pikantní historky
Kombinace základních dat, okořeněná zajímavostmi a příhodami, je receptem na úspěch každé prohlídky. Právě zvláštní záliby, milenky či zklamané iluze mě inspirovaly k mnoha prohlídkám ve Vídni a klienti milují, že je to poučné i zábavné zároveň. Zkuste do výkladu zařadit aspoň tři!
Pokud ale jedete do zahraničí a nevyznáte se v místních šlechtických rodech, zkuste prostě dát do Googlu jména klíčových postav a slova jako „fun facts“, „scandal“, „lover“, „secret story“ a podobně. V nejhorším můžete „recyklovat“ nějakou historku o osobě, která se k tomu místu alespoň vzdáleně váže. Pokud to šikovně napasujete, hezky tím skupině zpestříte prohlídku.
Historka z praxe:
Včera mě na toto téma cestou ze Salzburku navedl můj řidič Harris, který žil kdysi v Mnichově a na celodenkách do Neuschwansteinu zažil úžasného průvodce Petera. Byl jednak velký herecký talent a taky měl nastudovánu spoustu pikantních historek o Hitlerovi a Wittelsbaších. Turisté prý celou dvouhodinovou cestu ani nedutali a natahovali krky, aby jim neuniklo ani slovo! Na konci prý vždycky dostal minimálně 10 E dýško od každého turisty.
Hned jsem přemýšlela, jak se inspirovat a jestli bych třeba taky nevydolovala z hlavy nějakou tu historku, která by propojovala Salzburk a Vídeň. A jak jsme se blížili k Schönbrunnu, vzpomněla jsem si! V zámku vyrůstal a také zemřel syn Napoleona Bonaparta, malý Franzi. Žil tam po otcově porážce u dědečka, císaře Františka II.
Právě díky Napoleonovi Salzburk ztratil status církevního státu a František II získal Salzburk pro Rakousko. No a proslýchá se, že mladý Franzi se tu v Schönbrunnu „spřátelil“ s arcivévodkyní Žofií a byl podle všeho biologickým otcem Františka Josefa I. 🙂
3. Přidejte aktuality
Turisté obecně oceňují, pokud se na prohlídce dozví nejen vzdálenou historii, ale i něco ze současnosti. Tak toho využijte a najděte aspoň tři aktuality! Skvěle poslouží zběžně prolítnout české novinové portály, kde zadáte místo, kam jedete, nebo pokud jezdíte pravidelně, zjistěte, zda nemá vlastní televizní pořad.
Takhle to třeba dělám právě u Salzburgu: večer před exkurzí se podívám na poslední troje zprávy „Salzburg Heute“. Jsou dostupné na internetovém portálu rakouské televize ORF a vždycky si jednu dvě aktuality zapíšu. A když jedu zase z Vídně do Prahy, podívám se na ivysílání na pořad Z metropole.
Pokud nevíte, kudy kam, vsaďte na jistotu: jak dnes žijí potomci XY. Může jít o potomky panovníků, šlechticů, nebo umělců a ideálně pokud je tam nějaká zápletka ohledně soudního sporu o pozůstalost, restituce, autorská práva a podobně. Ukážete, že máte přehled a skupina nebude mít pocit, že jen citujete Wikipedii.
4. Zahrajte hudbu
Po cestě do Salzburgu turistům samozřejmě vyprávím o Mozartovi a všimla jsem si, že ačkoliv jeho obličej podle paruky pozná každý, nějakou jeho melodii však zvládne zabroukat málokdo. Tak jsem si do mobilu stáhla Malou noční hudbu a mou oblíbenou árii Královny noci z Kouzelné flétny a tím se v autobuse turisté pěkně naladí a zároveň si rozšíří obzory.
Ne vždycky se to samozřejmě hodí, třeba pokud máte kratší okružku městem v autě či autobuse a kvůli hudbě by turistům utekla důležitá památka. Ale pokud tak jako tak půjdete okolo bydliště významného hudebníka, tak půlminutovou ukázkou skupinu o nic neošidíte a túru tím zpestříte.
5. Proložte prohlídku ochutnávkou!
Před pár lety jsem jela se skupinou z lodi do regionu Champagne. To, že jedeme do Remeše, a ne do Paříže jsem se dozvěděla jen 10 dní před odjezdem! Nikdo nesměl poznat, že se tam nevyznám! Troška googlení mě ale přivedla na skvělý nápad: prý tam existují růžové piškoty, které se namáčejí do šampaňského. Přišlo mi to jako skvělý nápad na přípitek. A tak, než se skupina ubytovala, vše jsem v nejbližším krámku nakoupila, personál hotelu ochotně nachystal skleničky a mé překvapení slavilo obrovský úspěch!
Jindy jsem zase měla skupinu v Amsterdamu a neskutečně pršelo celé dopoledne. Posunout prohlídku na jindy nebylo možné. Řekla jsem průvodcům, že jim každému proplatím útratu do výše 15 E, jen ať vezmou Američany někam do sucha. Průvodkyně, se kterou jsem šla já, nás vzala do historického krámku s lékořicí a pak na čokoládu, která vyhrála všemožná ocenění. Všichni turisté byli nadmíru spokojení!
Jak vidíte, i za pár hodin u počítače můžete vykouzlit vaší skupině nezapomenutelný zážitek! Budu ráda, když mi napíšete, k čemu vás můj článek inspiroval anebo jakou „vychytávku“ používáte vy!